Východní brána Geoparku Český Ráj

TURISTICKÉ CÍLE TURISTICKÉ CÍLE

novopacko.cz > Úvod > MAPA

Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie)

Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 1)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 2)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 3)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 4)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 5)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 6)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 7)Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie) (foto 8)

Historie paulánského kláštera jako stavby je spojena se jménem pána Rudolfa z Tieffenbachu. Samotná historie Mariánské tradice je však mnohem starší.

Jan Nešpor píše o udá- lostech spojených s nálezem „obrazu“ patronky Panny Marie, kladeným do roku 996, ve stupenských dolech toto: „V první polovici jedenáctého století za panování knížete českého Oldřicha byla po nalezení a přenesení ze šacht Stupenských povolením 6-tého pražského biskupa Severa čili Šebíře od Pavla Cimbulovskýho, horního mistra, tu kde v klášteře hrubý oltář stojí, toliko malá kapla okolo léta 1034 k uctění rodičky boží vystavena. V pozdějším však čase v kostel rozšířena též roku 1410 a 1414 dne 18. června za panování gruntovního pána Hynka Krušiny z Lichtenburka seděním na Kumburce již od vyšších míst kaplanem, anž čtyry mše svaté v tomto chrámu Páně sloužiti týhodně musel, opatřen. Léta 1565 od pána Trčky opět obnovený, rozšířený a zvětšený.“

Další autoři řadí nález Panny Marie do 13. století. Podle této verze měla být po nálezu sošky (obrazu) postavena v místě, kde dnes stojí hlavní oltář klášterního chrámu kaplička.

Již v roce 1414 ustanovil pan Hynek Krušina z Lichtenburka ke kostelíku Panny Marie plebána.
V době husitských válek byl kostelík opuštěn. Na panství se vystřídali Žehušičtí z Nestajova, Bartoloměj kníže Minstrberské (vnuk Jiřího z Poděbrad) a Jan Berka z Dubé. V roce 1529 se stali gruntovními pány Trčkové z Lípy. Ještě za života Viléma Trčky, v roce 1565 byl kostelík opraven a rozšířen. O tom, co se dělo v těchto letech se soškou, nejsou žádné informace.

Nastalo období, v němž se stali pány Nové Paky Smiřičtí a po nich Albrecht z Valdštejna, který byl od roku 1621 správcem a od roku 1623 majitelem panství. Za jeho hospodaření byla soška Panny Marie přenesena z kostelíka do farního kostela sv. Mikuláše, kde byla vystavena na oltáři. Zpět byla pravděpodobně přenesena v roce 1701 při příchodu paulánů do novopackého kláštera.

V literatuře vznikají často dohady, jestli byla nalezena ve stupenských dolech soška nebo obraz Panny Marie. Při znalostech o důlních pracech na přelomu prvního tisíciletí a prvních stoletích druhého tisíciletí je pravděpodobnější, že byla nalezena soška Panny Marie, i když soška umístěná dnes v klášterním chrámu je mnohem mladší. Tuto domněnku podporují analogické nálezy v jiných důlních dílech, do kterých doprovázely horníky sošky různých patronů.

Jak je napsáno v úvodu této kapitoly, vznik dnes existující stavby kláštera a klášterního chrámu je spojena s Rudolfem z Tieffenbachu. Po zrušení Frýdlantského knížectví prodal císař hrad Kumburk a další majetek dne 8. května 1636 (?24. března 1637?) Rudolfovi z Tiefenbachu. Majetek mu byl zapsán 15. července 1636 do zemských knih.

V dobovém zápisu je napsáno: „Léta Páně prodala jeho milost Majestát. cís. Ferdinand II. po v Pánu zesnulém Albrechtu Václavu Eusebiovi z Waldsteina konfiskované panství Kumburk - Úlibské svobodnému pánu Rudolfovi z Tieffenbachu z Mayerhofu, pánovi na Dürrenholzi, Ciesersdorfu, Dürrenkrutu, Angeru, Ebenthalu, atd. rytíři řádu Zlatého rouna, Jeho milosti císařskému tajnému radovi, komorníku, polnímu maršálkovi, generálovi, nejvyššímu zemskému i domácímu Zeugmistrovi (zbrojmistr) atd. a tím se stal i pánem Nové Paky, jak dsky zemské potvrzují a sice ....

.... prodávám starý zámek Kumburk, nový v Jičíně, tři sídla rytířská v Oulibicích, Dřevěnicích a na Kamenici, město Jičín s domem hejtmanským, dvě městečka Novou Paku a Libštát, též vesnice: Levínskou Olešnici, Vrchovinu, Starou Paku, Roškopov, Brdo, Krsmol, Bělou, Tampli, Svojek, Kruh, Oustí, Syřenov, Dřevěnici, Dolce, Oubislavice, Českou Proseč, Stav, Oujezd, Oulibice, Lužany, Řeheč, Studýnku, Proseč, Kovač, Třtěnice, Chomutičky, Konecchlumí, Kamenici, Peřimov, Háje, Olešnice (Košťálská), Valdice, Čikvásky, Bystrou, Robousy, Podůlší a Nevratice se vším, což tu jest a k panství náleží (mnoho dvorů je poznamenáno) s podacím kostelním atd. za sumu 200 000 zlatých rýnských, ouplně již zaplacených, za dědičné, se vším právem nade všemi kovy a prejštinami, které na tom panství se kopou a budoucně kopati se měli. Stalo se ve Vídni 8. Maje 1636.“

Rudolf byl polním maršálem a velitelem dělostřelectva rakouské armády. Myšlenka na stavbu kláštera paulánů vznikla po zničení kláštera v Horních Rakousích, kde se zavázal k postavení nového kláštera ze svých prostředků (V. Kuříková – Nová Paka pohnutý osud paulánského kláštera: ... nechal za třicetileté války rozbombardovat paulánský klášter v horním Rakousku, aby se v něm nemohla ukrýt francouzská armáda. Na odčinění svého prohřešku přislíbil z vlastních prostředků vystavět po skončení války nový klášter). A. Kotík ve svém rukopise z roku 1914 uvádí tento důvod: „Teprve za krále Leopolda I., jenž byl povahy mírnější, upuštěno od krutosti reformační a volena cesta poučování a povlovného účinkování obsazováním far dobrými duchovními, zřizováním klášterů, vysíláním kazatelských misií a zřízením biskupství v Hradci Králové. Týmž asi úmyslem veden jsa, pán z Teuffenbachu stanovil se na tom, že v Nové Pace zřídí klášter pro mnichy Pavlány, a sice při kostele Rodičky boží nad městem. K tomu účelu zakoupil od Jana Šťastného a dědiců Drážníků grunt Drážníkovský, na němž kostelík onen stál a jenž od města táhl se jedním pruhem až přes Podlevín ku hranicím Levínským, na hřbetě vrchu Levínského, jakož mezníky tam vsazené a opatřené nápisem „Charitas“ (t.j. láska byloť to heslo Pavlánů) posud ukazují; Choteč pak, jejž byl roku 1644 přikoupil, ustanovil za živobytí Paulánů.“

Vzhledem ke zdravotním potížím zavázal poslední vůlí svou manželku, aby ten úmysl uvedla ve skutek. Rudolf z Tieffenbachu zemřel 4. března 1653.

Před svou smrtí zřídil s královským povolením z panství Kumbursko – Oulibického nedílný a neprodejný statek, který nepatřil jedné osobě, ale celému rodu. Po smrti manželky Evy Alžběty by panství přešlo na potomky bratra Františka ze Šternberka a po vymření jeho potomků by panství přešlo na rod hrabat z Trauttmannsdorfu.

Hned v následujících letech začala naplňovat vdova poslední vůli, (podle A. Kotíka, 1914) dne 25. června 1654, (podle F. Golla, 1807) dne 28. června 1655 byl položen základní kámen kláštera. Když v roce 1656 Marie Eva Alžběta z Tieffenbachu zemřela, ujal se panství Jan Norbert hrabě ze Šternberku.

Dne 11. prosince 1661 v pátek před třetí nedělí adventní se stal farářem Jiří Bláha, který během svého působení do roku 1665 nechal zhotovit pro farní kostel sv. Mikuláše novou cínovou křtitelnici.

V roce 1701 byla dokončena stavba kláštera a na den sv. Michala byli do něj uvedeni pauláni z Chotče vedení vikářem velebným pánem Ludvíkem Pušem. Po svém přestěhování požádali pauláni o vrácení sošky Panny Marie. Místní duchovenstvo a obyvatelé vedení kaplanem Jakubem Kohoutem chtěli nechat sošku ve farním kostele.

V červnu roku 1709 byl položen základní kámen klášterního chrámu vedle paulánského kláštera, po vyřešení majetkových vztahů stavba pokračovala. Kvůli stavebnímu ruchu v okolí původní kaple, bylo rozhodnuto přemístit dne 16. května 1711 (kroniky, Antonín Matějček 1945 uvádí 6. V.) „obraz“ Rodičky Boží do klášterního refektáře. Roku 1715 byla zbořena stará kaple, která bránila stavebním pracem. Ve všech místních kronikách je rok 1724 vzpomínán jako rok velkého procesí a přenesení Panny Marie z klášterního refektáře do novostavby kostela, kde byl již připraven hrubý oltář. V kronice M. Šádka je uveden jako den přenesení 10. srpen, v kronice kněze Jana Nešpora je uvedeno, že dne 11. srpna posvětil vikář Benedikt Longin stavbu a dne 13. srpna (neděle před svátkem Nanebevstoupení Panny Marie) byl přenesen „obraz“ Panny Marie do kostela a umístěn na oltář.

Nedostatek peněz zabránil dokončit stavbu. Roku 1727 byla uspořádána sbírka a teprve dne 28. října (octobris) 1732 byl kostel definitivně vysvěcen (konsekrován) na svátek sv. Šimona a Judy královéhradeckým biskupem Mauricem Adolfem. Pouze Ant. Kotík píše ve svém rukopise „Obraz minulosti města Nové Paky“ datovaném 3. března 1914, že tato událost se stala v roce 1730.

Součástí areálu kláštera byla paulánská lékárna, v kronice od Jana Nešpora a jeho pokračovatelů uložené na faře v Nové Pace je napsáno, že v roce 1735 byly vybudovány schody od lékárny ke klášteru: „Léta 1735 dne 18. April byly založeny a vystavěny mezi lékárnou a chrámem Páně klášterským schody, které k hrubým dveřím kostela na nebe vzaté Panny Marie vedou.“ Z této informace někteří autoři vyvozují, že dům č. 153 byl vždy klášterní lékarnou. Jiné informace tuto domněnku nepotvrzují. Ant. Kotík ve svém rukopise píše: „Jest třeba zmíniti se ještě o osudu lékárny paulánské. Po smrti prvního jejího správce Pátera Kamila Andresa (jež nastala 16. dubna 1783) povolali byli Pauláni k jejímu řízení provisora Josefa Geislera z Valdic Kartouzských, jenž až do vyzdvižení Paulánů ji k jejich rukám spravoval. Listem výhodným z 22. ledna 1775 propustil převor Jan Czervenka Josefa Geislera a dědice jeho z poddanství a člověčenství. List ten zachovává se v rodině té. Po jejich vyzdvižení došlo také na licitační prodej lékárny ve prospěch náboženského fondu a tu při dražbě, dne 13. ledna 1790 odbývané koupil ji řečený Josef Geisler, se všemi nádobkami, vším nářadím i se zásobami léků, se všemi právy a břemeny, jak Pauláni ji užívají, k dědičnému držení za 654 zl. Když pak byl klášter prodán, bylo se i lékárně od tud vystěhovati; a jak Josef Geisler koupil pod klášterem dům čp. 153 (od Kristiana Tauchmana ze Lhoty Záhajské za 1.250 zl. rýnských) a lekárnu v červnu 1792 do něho přenesl, roku 1808 přikoupil k domu zahradu druhdy klášterní (při schodech). V rodu téhož Josefa Geislera se lékárna ta až posud udržuje (A. Kotík, 1914).“

Barokní lékárna se objevuje na fotografiích a pohlednicích (a, b), dnes je stavba narušena, okna jsou nahrazena novými, pískovcové prvky kolem oken a dveří jsou odsekány.

Uprostřed hlavní lodi klášterního chrámu byla vybudována hrobka, ve které byli pohřbíváni pauláni v letech 1724 až 1782, kdy zakázal Josef II. pohřbívat do krypt. V polovině 19. století (1849–1850) byla krypta otevřena a prohlédnuta. Znovu byla krypta údajně otevřena v 80. letech minulého století. Bližší záznamy neexistují.

Klášterní chrám byl v roce 1806 předán pod patronát Trauttmansdorffům, tím byl kostel zachován jako kostel filiální, na údržbě se podílelo město.
V roce 1858 postihnul klášter požár, o němž napsal A. Kotík: „Vyhořelť ku všeobecnému zděšení a zármutku vzácný klenot města – klášterní chrám Páně. Oheň propukl dne 13. dubna ke čtvrté hodině odpoledne a tudíž i kryt chrámu, mocné klenutí na štěstí vydrželo, takže vnitřek kostela byl ohně ušetřen. Zvony se rozlily a nalezeno po nich 382 liber rozlité zvonoviny. Původ ohně byl připisován chatrným dvířkám komína, jimiž horké saze asi vytrousily se na odpadky slámy a hadrů, po půdě se válejících a je roznítily. Bylať v tom díle kláštera tehdáž tkalcovna zetě Votočkova Františka Kynycha o 80 stavech a někteří z těch tkalců měli na půdě svá lože. Mimo klášter shořela též stojící tu při východní straně hospoda čp. 154 (v místě domu čp.154 se sousoším Sv. Rodiny z roku 1716) a je zapsáno, že oharky hnány západním větrem, zalétávaly až k Sejkornici. Kryt chrámu byl na štěstí na 1.000 zl stř., pojištěn, konány sbírky po celé kololatuře, jež vynesly k 1.200 zl a císař pán Ferdinand Dobrotivý daroval 400 zl, a tak horlivému přičinění faráře Aloisia Machačky, podařilo se, že v pěti měsících kostel novým krovem jest opatřen a šindelem pobit, na kterýž dána pak břidlice, dne 8. září pak vytažen na věž kříž s pozlacenou bání, dále zavěšeny nové zvony v Praze u Karla Bellmanna ulité, a již dne 14. října kostel znovu vysvěcen vikářem Ant. Peterou z Bělohradu a služby boží tu opět zahájeny.“ Jan Havel zaznamenal, že na střechu kláštera, mimo věž, se vešlo 947 kop šindele.

Druhý nebezpečný požár vznikl v roce 1865, když blesk zapálil dřevěný krov věže. Další blesk poškodil postranní oltáře sousedící s kněžištěm, na nich byly umístěny obrazy sv. Františka z Pauly a obraz sv. Jana Nepomuckého. Autorem obou byl Petr Brandl, obrazy zůstaly nepoškozeny.
V roce 1827 koupilo zastupitelstvo část kláštera, ve které zřídilo nemocnici. Roku 1875 se změnila ve veřejnou. Počet lůžek se zvýšil postupně ze 77 na 100 vybavených lůžek.

Klášterní budova a chrám prošel několika drobnými opravami, poslední z nich, která by měla skončit komplexní opravou vnějšího pláště klášterního chrámu.

Ještě v roce 1926 se dočkal chrám oprav a nové břidlicové střechy, tato oprava byla až do přelomu tisíciletí poslední větší akcí. V roce 2003 byla opravena věž, na které byla umístěna makovice s dobovými dokumenty; foto Jan Lavický.

Klášterní chrám je směrován k severu, na jeho jížní straně je hlavní vchod do jednolodního kostela. Západní stěna kostela přiléhá ke klášteru. Na východní straně, v průčelí je přistavěna věž. Vzhled kláštera a klášterního chrámu dokládají plány stavby.

V průčelí je na obou stranách pár sdružených pilastrů, které z kvádrového podstavce dosahují až pod hlavní římsu. Nad hlavní římsou je štítová nadezdívka s oválným oknem, nadezdívka končí kovaným křížem s paprskovitou září. Před vchodem jsou umístěny dvě sochy, socha sv. Mikuláše a sv. Erazima z roku 1783. Delší dobu byly vedeny diskuse o staviteli novopackého kláštera a klášterního chrámu. Dříve zmiňovaný pavlánský mnich Blažej mohl být vedoucím stavby, ne však přímo stavitelem. V posledních letech byla stavba připisována Dientzehoferům. Nejnovější názor prezentuje prof. Mojmír Horyna v práci z roku 1998. Podle odlišností v řešení exteriéru a interiéru u staveb Dientzehoferů a s podobností některých prvků klášterního kostela v Doksanech, který byl přestavován roku 1716 podle projektu Tomáše Haffeneckera připisuje pravděpodobné autorství novopackého klášterního chrámu tomuto staviteli.

Loď kostela je dlouhá zhruba 41 metrů a je rozdělená do pěti polí. Součástí vnitřní architektury jsou sdružené pilastry. Boky jsou prolomeny čtyřmi páry oken. Nad prvním, třetím a pátým polem je česká klenba s lunetami. Nad hlavním oltářem je freska představující sv. Františka z Pauly klanícího se Nejsvětejší svátosti v chrámu mezi plenícími vojáky. Ve středním poli je zobrazena Panna Marie na nebesích. Nad kruchtou je apotheosa sv. Františka z Pauly. Autorem fresek je Josef Kramolín. Kruchta je přes celou šířku jižního průčelí. Na zábradlí jsou sochy andílků. Na kruchtě jsou umístěny dvoumanuálové barokní varhany postavené Janem Horákem v letech 1730 až 1740.

Na severní straně chrámu je hlavní oltář s iluzivními freskami Josefa Kramolína. Dominantou oltáře je soška Marie Královny pravděpodobně z přelomu 15. a 16. století. Sošku po roce 1858 opravoval a nově polychromoval Jan Sucharda z Nové Paky. Nad soškou je obraz znázorňující Nanebevzetí Panny Marie od neznámého autora z 18. století. Rám ve stylu baroka vytvořil a pozlatil Jan Sucharda. Vedle hlavního oltáře jsou umístěny dvě sochy andělů nosičů světla v životní velikosti. V plánku číslo 1.

Podél bočních stran lodi je sedm oltářů.

  • Oltář sv. Františka z Pauly s obrazem od Petra Brandla, nad kterým je malý obrázek s archandělem Michaelem se štítem s nápisem CHARITAS. Číslo 2.
  • Oltář sv. Jana Nepomuckého také od Petra Brandla. Číslo 3.
  • Oltář růžencového bratrstva s obrazem Panny Marie je dílem Jana Suchardy z roku 1857. Číslo 4.
  • Ve středním poli je oltář sv. Jakuba s obrazem „Stětí sv. Jakuba“ od Josepha Führicha. Číslo 5.
  • Na protější stěně je oltář sv. Pavla značený autorem J. Zeleným v roce 1859. Číslo 6.
  • Poslední na západní stěně je oltář ukřižovaného Krista Pána s velkým vyřezávaným krucifixem. Číslo 7.
  • Protější oltář Sv. rodiny s obrazem Sv. rodiny je označen G. Major 1734. Číslo 8.
  • Kazatelna byla součástí původní výbavy, je ozdobená zlacenými reliéfy. Na stěnách je umístěna Křížová cesta namalovaná Antonínem Mühlem z Nové Paky.
  • Plánek přibližuje rozmístění jednotlivých oltářů.

Mapa Nová Paka (Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie)

SPORT / TRASY